Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a získejte s předstihem nejnovější nabídky, akce a novinky.
Československý vlčák je plemeno vzniklé zkřížením německého ovčáka a karpatského vlka (Canis lupus lupus). Původní pokus pohraniční stráže pod vedením plukovníka Ing. Karla Hartla vyústil ve vznik československého národního plemene. Po roce 1993 (rozdělení československé federace) převzalo takzvaný patronát plemene (vůči Mezinárodní kynologické federaci FCI) Slovensko.
Počátek historie tohoto plemene se datuje od roku 1955, kdy se Ing. Karel Hartl začal zabývat křížením karpatského vlka s německým ovčákem. Zpočátku bylo křížení prováděno jako vědecký experiment. O pár let později se však zrodila myšlenka vyšlechtit nové plemeno a cílem chovu bylo a je zachovat vlčí vzhled, zdraví a přitom upevnit povahové vlastnosti pracovního psa.
První kříženci vlčice Brity a německého ovčáka Cézara z Březového háje se narodili 26. května 1958 v Libějovicích. Celý projekt byl poměrně velkoryse koncipován. Štěňata byla pečlivě sledována, vychovávána v různém prostředí, byly zkoumány jejich předpoklady k výcviku. V dospělosti byla znovu spojována s nepříbuznými německými ovčáky, takže s každou generací klesal podíl „vlčí krve“ až na 6,25 % ve čtvrté filiální generaci. Tak mohly být porovnávány anatomické znaky, fyziologické vlastnosti i charakteristické prvky v chování zvířat nejen mezi vlkem, psem a jejich kříženci, ale i mezi jedinci na různých úrovních křížení.
Jako národní plemeno bylo v Československu oficiálně uznáno v roce 1982 a jako plemeno bylo oficiálně uznáno Mezinárodní kynologickou federací (FCI) v roce 1989.
Napadlo mě to už v roce 1955, že by se mělo dělat něco pro to, aby byl pes pro službu zdravější a byl i výkonnější. Přemýšlel jsem, proč vlk, o kterého se v přírodě nikdo nestará, přežije všechny trable, které má s lidmi. Honí ho v přírodě již několik staletí, a přitom on v té Evropě stále zůstává. Se zdravím to u něj musí být v pořádku, když žije v horách a všude přežívá.
V roce 1955 začal Karel Hartl uvažovat o křížení karpatského šedého vlka s německým ovčákem jako o vědeckém experimentu ve vojenských chovatelských stanicích v Československu. O pár let později se však zrodil nápad založit nové plemeno. První kříženci vlčice Brity a samce německého ovčáka Cézara se narodili 26. května 1958 v Libějovicích.
Karel Hartl je „otcem“ plemene československý vlčák. Vyšlechtit nové plemeno křížením vlka a německého ovčáka byla jeho myšlenka. Měl dominantní podíl na vzniku plemene z hlediska genetiky i chovatelské praxe. Karel Hartl je také autorem standardu.
Prvního psa dostal v sedmi letech a staral se o něj čtrnáct let.
Počátkem 50. let byl jmenován velitelem výcvikového střediska psovodů v Doupově na Karlovarsku a byl vyslán do kynologického kurzu ve školícím zařízení Pohraničních vojsk SSSR v Alma-Attě.
V 60. letech vedl kynologii v armádě, pohraniční stráži i v civilní zájmové organizaci Svazarm. Zde mimo jiné prosazoval, aby bylo mistrovství Československa ve výcviku služebních psů zpřístupněno i závodníkům ze zahraničí, aby československá kynologie měla mezinárodní srovnání. Intenzivně ovlivnil chov plemene německý ovčák importy mnoha kvalitních psů ze zahraničí, a také založením sítě chovatelských stanic „z Pohraniční stráže“, které vyprodukovaly řadu špičkových psů pro služební i civilní sport. Byl iniciátorem vzniku a spoluautorem první poválečné knihy o výcviku psů Výcvik psa.
Do důchodu odešel v roce 1982 (v hodnosti plukovníka). Dál se aktivně věnoval práci se psy, byl majitelem chovných stanic Věrný a Z Polonin. Prosadil uznání plemene československý vlčák v FCI (1989). Byl rozhodčím pro exteriér mnoha plemen psů, a napsal knihy, tu poslední „Ing. Karel Hartl, Československý vlčák, české a slovenské národní plemeno psa“, vydal v roce 2015 ve svých 91 letech. Je členem kynologického klubu Praha Břevnov. Poslední fenu německého ovčáka vlastnil do svých 86 let. Nyní, s ohledem na svůj zdravotní stav, si pořídil malého špice.
Štěňata první generace se vzhledem i chováním podobala vlku. Jejich výchova byla obtížná, výcvik byl sice možný, ale výsledky stěží odpovídaly vynaloženému úsilí. Jedinci druhé generace, pokud byli včas odebráni z vrhu a individuálně vychováváni, již byli plně cvičitelní. Až do dvou let však byli velmi hraví, výcvik trval déle. Vynikali v pachových pracích (sledování stopy). Většina jedinců třetí a čtvrté filiální generace byla schopna absolvovat běžný výcvikový kurs a mohli být zařazováni do výkonu služby. Oproti psům měli lepší orientační schopnosti, dokonalejší vidění v noci, lepší sluch i čich.
Přednáška Hartla „Výsledky křížení vlků se psy“ vzbudila velkou pozornost na Světové výstavě psů konané v červnu 1965 v Brně a v Praze na výročním zasedání Mezinárodní kynologické federace (FCI) a Mezinárodního kynologického kongresu. V následujícím roce Ing. Hartl sestavil návrh standardu nového psího plemene. Páření vlka Brity s německým ovčákem Kurtem pak vytvořilo základ druhé linie. Třetí řada byla vytvořena spojením vlka Argo se fenkou německého ovčáka Astra ze SNB. V roce 1977 byla hybridní samice třetí generace jménem Xela z pohraniční stráže kryta vlkem Šarikem; také se pářil se samicí Orta z pohraniční stráže.
Začali jsme vybírat jedince, kteří měli vhodné předpoklady pro službu. Například pro stopování nebo pro noční hlídky. Jejich orientační reflex a opatrnost v noci byli výborné. Občas se psovodům na noční službě stávalo, že jim usnul pes. Vlk, ten neusne nikdy, ten je celou noc vzhůru. Vojáci to zjistili a na noční službu chtěli křížence, protože věděli, že budou perfektně hlídat.
V 70. letech byla většina chovných psů přemístěna do slovenských vojenských chovatelských stanic u Malacek pod dohledem zástupce velitele majora Františka Rosíka. V letech 1971–1981 se vrhy rodily pouze na Slovensku. V roce 1982 byl v Brně založen Klub chovatelů československého vlčáka s působností na celém území bývalého Československa.
V roce 1982 bylo plemeno opět předloženo k uznání Františkem Rosíkem prostřednictvím Klubu chovatelů československého vlčáka (nyní rozděleného na Český a Slovenský chovatelský klub) a tentokrát bylo uznáno Československými svazy chovatelů jako národní plemeno. K poslednímu přilití vlčí krve došlo v roce 1983. Vlčice Lejdy ze Zoo v Hluboké nad Vltavou porodila poslední linii nového plemene, otcem štěňat je německý ovčák Bojar von Shottenhof. Od té doby se chov provádí pouze v uzavřených populacích a vzniklé plemeno je označováno jako československý vlčák.
Měli jsme vlčici a to byl první krok. Vybrali jsme psa, který by se pro ni hodil, takový cholericko-sangvinický pes, aby se prosadil. Když jsme ho pustili k vlčici, tak ho chytla za krk, vytrhla mu kus kůže a pes stáhl ocas mezi nohy a utíkal k východu. Vzal jsem jiného psa, který byl spíš cholerik, velký vlkošedý pes, a nechal jsem ho, aby se očichali přes drátěný plot. Potom jsme ho pustili k ní a ona po něm zase skočila, ale on na místo toho, aby utekl, tak jí to oplatil. Vzal ji za krk, zatřepal s ní. Ona zůstala stát a on ji nakryl.
Podklady k žádosti o uznání plemene byly připravovány ve spolupráci s Ústřední odbornou komisí chovatelů psů ČSCH, ve které nové plemeno vytrvale podporoval zejména Ing. Jan Findejs. Standardní komise FCI doporučila standard československého vlčáka ke schválení v roce 1988. Po zapracování připomínek a nutných změn do standardu bylo plemeno uznáno hlasováním členských zemí v Generálním shromáždění FCI (v první fázi uznání na deset let). Návrh prosadil tehdejší československý zástupce v FCI, RNDr. Petr Dvořák. Standard československého vlčáka byl schválen v Helsinkách dne 13. 6. 1989 a vydán pod číslem 332. První tituly „světový vítěz“ tak mohly být československým vlčákům zadány na Světové výstavě psů všech plemen v Brně 1990. Výstavu posuzoval mezinárodní rozhodčí a autor plemene, Ing. Karel Hartl.
Po deseti letech od uznání standardu bylo plemeno znovu předmětem jednání FCI – muselo se potvrdit, že plemeno je dále životaschopné a trvale splňuje všechna stanovená kritéria.
Československý vlčák si vytváří velmi silný sociální vztah; nejen se svým majitelem, ale s celou rodinou. Může se snadno naučit žít s ostatními domácími zvířaty, která patří do rodiny; potíže však mohou nastat při setkání s cizími zvířaty. Už jako štěně je důležité utlumit loveckou vášeň československého vlčáka, aby se v dospělosti vyhnul agresivnímu chování vůči menším zvířatům. Štěně by nikdy nemělo být izolováno v kotci, musí být socializováno a zvykat si na různá prostředí. Feny československých vlčáků bývají snáze ovladatelné, ale obě pohlaví často zažívají bouřlivé dospívání.
To první spojení dopadlo tak, že my jsme tam k té feně nemohli, protože žádný voják tam nechtěl vlézt. Všichni se jí dost báli, protože nikdo nevěděl, co od ní můžeme čekat. Bylo to divoké zvíře. Takže až za deset dní jsme zjistili, kolik je tam těch vlčat a jaké mají pohlaví. Fenu jsme museli vytlačit do druhého kotce a teprve potom jsme se na to mohli podívat. První vrh, to byli čistí vlci. Tam se vůbec neprojevilo, že otec je německý ovčák.
Československý vlčák je velmi hravý, temperamentní a snadno se učí. Necvičí se však spontánně. Chování československého vlčáka je přísně účelové. Je třeba najít motivaci pro výcvik. Nejčastější příčinou neúspěchu je obvykle únava psa dlouhým zbytečným opakováním stejného cviku, což má za následek ztrátu motivace. Tito psi mají obdivuhodné smysly a jsou velmi dobří ve sledování stop. Jsou velmi samostatní a dokážou ve smečce spolupracovat se zvláštní cílevědomostí. V případě potřeby mohou snadno přesunout svou činnost do nočních hodin.
Někdy mohou nastat problémy během jejich výcviku, když je vyžadováno štěkání. Českoslovenští vlčáci mají mnohem širší škálu vyjadřovacích prostředků a štěkání je pro ně nepřirozené. Se svými pány se snaží komunikovat i jinak (hlavně řečí těla, ale také tichými zvuky jako je vrčení, chrochtání a kňučení). Obecně platí, že výuka československého vlčáka stabilní a spolehlivé výkonnosti trvá o něco déle než výuka tradičních specializovaných plemen. Československý vlčák se úspěšně uplatnil jako pátrací a záchranný (SAR) pes v Itálii, i když manipulace s ním vyžaduje mnohem více práce než u jiných plemen.
Československý vlčák je pes větší než střední velikosti, vzhledem a pohybem připomíná vlka. Feny měří v kohoutku minimálně 60 cm, psi minimálně 65 cm, běžně však feny dorůstají 65 i více cm, psi až 75 cm. Důležitým plemenným znakem je bílá vlčí maska okolo tlamy, na bradě a spodní části krku, úzké, šikmo uložené světle jantarové oko, vlkošedá barva srsti ve všech odstínech od stříbrošedé až po tmavošedou, rovná, uzavřená a velmi hustá srst, krátké ucho, ocas dosahující k hleznu a úzký postoj předních končetin s vybočenými tlapami. Linie hřbetu a zádě je rovná, končetiny dlouhé s dlouhými běhovými kostmi.
Typickým pohybem je nízký prostorný klus. Československý vlčák je vytrvalý klusák, trénovaní jedinci uběhnou vzdálenost 100 km průměrnou rychlostí 11–13 km/h.
Kříženci ukázali, že mají velice dobré čichové vlohy, vlk je k životu potřeboval. Byli to vynikající stopaři. Byli na stopě výborní, ale jen pokud byli hladoví. To jsme nemohli takto využít do služby, protože jsme nevěděli, kdy ho budeme potřebovat, a krmit se muselo. Povel stopa pro něj nebyl žádný povel. Protože pokynem ke stopování pro ně byl hlad. Pokud šel kříženec dělat stopu s tím rozpoložením, že byl hladový, tak šel výborně.
Československý vlčák je velmi aktivní pes, k cizím nedůvěřivý (jak se obvykle uvádí, ačkoliv dnes se většina ČSV chová i k naprosto cizím lidem přátelsky), hodící se pro výstavy i služební výcvik. Výcvik je však obtížnější než u německého ovčáka a ortodoxní výcvikáři si toto plemeno pořizují málokdy. U „čé-véčka,“ jak se někdy československému vlčáku říká, převládá takzvané „účelové chování“, což znamená, že bezduché opakování cviku po něm budete požadovat marně.
Vyniká však velikou vytrvalostí, odolností vůči nepříznivému počasí a schopností samostatně jednat. Věrnost pánovi a smečce je téměř příslovečná a určuje také výběr plemene. Pokud se nebudete moci psovi plně věnovat a nepředpokládáte, že o něj budete moci pečovat po jeho celý, poměrně dlouhý život, nepořizujte si toto plemeno. Zvířata si špatně zvykají na nového majitele a změnou velmi trpí. Československý vlčák je i oblíbeným psem výstavním a v poslední době vzrůstá jeho popularita zvláště v zahraničí.
Jakmile by člověk použil násilí, tak zradil jeho důvěru, a to byl konec. Okamžitě u něj nastal útlum a pasivita. Byly to velmi silné pudové reakce, které se těžko nechaly odstranit.
Československým vlčákům zbyl po vlcích silný smečkový pud; pokud žijí pohromadě, vytvoří smečku a smečkové chování u nich převládá. Pes s fenou zpravidla uzavře pevné partnerství na celý život. Samci tohoto plemene se chovají k fenám velmi „galantně“, někdy však pes žijící trvale v páru s fenou odmítá jiné feny krýt. Opuštěný československý vlčák umí dát velmi hlasitě najevo svou samotu a volat svého pána či svého nepřítomného psího partnera daleko se nesoucím vytím.
Máte psa nebo si ho chcete pořídit? Jednou z mnoha věcí, na které byste měli myslet, je to, kde bude mít svoje místo. Kde bude spát a odpočívat? Kde bude, když jste v práci? Bude chráněn, když přijde bouře nebo jiná nebezpečí?
Jaký materiál použít na výrobu psí boudy, aby měl váš pes ty správné podmínky pro šťastný a zdravý život.
Psi žijící venku potřebují správné prostředí, které jim umožní plně se tomuto životnímu stylu přizpůsobit. Dobře navržená psí bouda je nezbytným prvkem pro dobrou kvalitu života Vašeho psa. Bouda musí odpovídat specifickým potřebám vašeho psa.
Bezplatná konzultace s naším týmem
Z každého prodaného produktu věnujeme 5 % na pomoc opuštěným zvířatům. Pokud byste chtěli pomoci více, můžete tak učinit darem.
„Jsme hrdí, že můžeme pomoci zlepšit životy našich čtyřnohých a opeřených přátel, a doufáme, že naše produkty se stanou skutečným zdrojem štěstí pro zvířata i pro vás.“
Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a získejte s předstihem nejnovější nabídky, akce a novinky.
Vous ne manquerez plus jamais nos dernières nouvelles et promotions à partir de maintenant.
Chcete-li být mezi prvními, kdo se dozví o úplném znovuotevření našeho obchodu, zanechte nám níže svou e-mailovou adresu.
Vážení zákazníci, milí návštěvníci našich stránek,
Omlouváme se za nepříjemnosti, během nákupu v našem internetovém obchodě. V současné době stěhujeme a rozšiřujeme naši dílnu a také aktualizujeme naše webové stránky, abychom vyhověli vysoké poptávce našich zákazníků.
V současné době mohou být některé produkty nedostupné nebo dodací doba může trvat trochu déle než je uvedeno.
Celý proces se snažíme co nejvíce urychlit.
Děkujeme za pochopení a trpělivost.
